Přestavba interieru v domě uměleckého družstva

Nad nemnoha stavbami, které u nás vznikly v padesátých letech dvacátého století nalézáme chuť z jejich atmosféry čerpat. Za výjimečnou tedy považujeme možnost zasáhnout do jednoho z bytů původního družstevního domu, vystavěného tou dobou hudebníky a divadelníky. Osobnosti, které zde žily, často přesahovaly ohradu tehdejší specifické tvorby. Dodnes tu řada jejich potomků bydlí, betonem stavby se stále ještě ozývala hodina klavíru, hra na pozoun. Odkazem k estetice barevně pojednané jednoduchosti tehdy pozdního mezinárodního stylu tu chceme z jejích tónů podržet ty pozitivnější.

Teprve až když se podařilo uspořádat větší část z pozůstalosti, objevil se v tmavém zaplněném bytě prostor pro světlo z oken v protilehlých stěnách. Otevřeli jsme jej dále světlu volně procházejícímu prostorem, přes místa pro odpočinek i práci dvojice výtvarníků, do kuchyně ve středu dispozice. Zde, v místě původní potemělé haly, se nyní setkává světlo a výhled z obou průčelí domu. Koupelna a toaleta navazují za stěnou z pastelových dlaždic. Dřevěnými, obdobně barevně lazurovanými knihovnami, byt dále členíme. Prostor, zbavený původního členění příčkami, je pojednaný vápennou pohledovou omítkou, strop probíhá téměř bez přerušení nad celou jeho rozlohou. V čirých sklech stropních svítidel se proměny světla dále zachycují.

• 
  w: Petr a Lukáš Michálkovi (stavba)
  Tomáš a Filip Dlabajovi (truhláři)
  Aleš Vrtaňa (dřevěné podlahy a obklady)
  Jiří Pekárek (okna)
  foto: Alexandr Hudeček