Nevelký rodinný dům na budoucím nároží

Sousedící louka nového předměstí nedaleko Prahy je určena čemukoliv od místními vytoužené mateřské školky po levný supermarket. Pole na jižní straně je zelení v majetku developera, z nároží pozemku je plánováno odbočení další ulice. Neurčitý výhled do budoucna trvá i řadu let po realizaci návrhu. Hmota domu raději uzavřela pozemek v jeho nejnižším, severním cípu. Většina zahrady byla snížena do této kotliny, oddálené od okolí mírným valem. Oblé nároží parcely při ústí budoucí ulice je vyvýšeno více, ještě nad horizont pohledu ze zahrady – kopeček s lípou se hodí i pro sáňkování.

Společenskou část domu odděluje od severního vstupního dvorku blok menších místností, na západní straně parkování, navazující na sousedovo. Kuchyní a obývacím pokojem se přízemí otevírá do jižní zahrady, plochou betonovou střechou vyrůstají střešní altány ložnic. Zbylá střecha je přístupná k neformálnímu užívání městským způsobem, vyložení květináčů, věšení prádla.

Obytný prostor jsme plánovali v celém obrysu přízemí. Potřeba úspory vedla k jeho omezení. Snaha o zachování proporcí stavby dala vzniknout patiu, které navazuje na obývací pokoj. Až zde vysazený strom povyroste, hmota jeho koruny bude ozvěnou zamýšlené střešní pracovny. Modelace stavby i terénu dopřává uvolněný domácký život i v podstatné části okolí domu – pomáhá naplnit představu, která je často důvodem pro volbu příměstského bydlení.

• 
  w: Marek Pavlík (statika), Jan Kolář (stavební řešení)
  Přemysl Rückauf (stavba), Jaroslav Mugrauer (truhlář)
  foto: Alexandr Hudeček, Robert Žákovič